Podmínky pro získání rodového či osobního erbu v ZSRU

Pro získání erbu v ZSRU musí být splněny následující podmínky:

1. písemná žádost o udělení / přiznání / uznání / polepšení erbu;
2. splnění čekací lhůty jednoho roku členství v ZSRU;
3. splnění věkové hranice 21 let (platí i pro „potvrzení erbovního certifikátu“);
4. kompletní vývod ze čtyř generací předků (do 16-ti předků) - v závažných a odůvodněných případech nedostupnosti získání potřebných údajů, je možné chybějící údaje nahradit údaji o osobách v 5. generaci, které jsou dosažitelné. Pokud ani tento způsob není prokazatelně možný, může po bedlivém zvážení Zemská stavovská rada na popud H-G komory, navrhnout udělení dispense, kterou uděluje Zemský starosta. - s názvem: 
   "Vyvod_formular_otec.pdf". Velikost souboru je cca: 69 kb. Je možné po vytisknutí doplňovat požadovanými údaji otcovy linie.
   - s názvem: 
   "Vyvod_formular_matka.pdf". Velikost souboru je cca: 70 kb. Je možné po vytisknutí doplňovat požadovanými údaji otcovy linie.
5. úředně ověřené kopie rodných (křestních) listů:
   a) žadatele
   b) otce žadatele
   c) matky žadatele
6. návrh erbu (štít + klenot) se zdůvodněním;
7. návrh hesla (osobního nebo rodového) se zdůvodněním - tento bod není nutnou podmínkou;
8. návrh predikátu (přídomku) se zdůvodněním - tento bod není nutnou podmínkou;
9. a) úhrada taxy ZSRU za vystavení erbovního certifikátu (taxa je stanovena Zemským sněmem na každý následující rok).
   b) úhrada nákladů spojených s výtvarným zpracováním erb.certifikátu (+ duplikátu, pérovky a barevné kresby).

Výše uvedené podmínky platí pro udělení erbu Zemskou stavovskou rodovou unií.

V případě přiznání je nutné prokázat genealogickou návaznost na alespoň jednoho předka prokazatelně držícího erb (např. od panovníka, palatina, či z dochované pečetě, nebo náhrobku). Klíčové materiály prokazující návaznost musí být úředně ověřeny. Erb příslušného předka bude pozměněn, nebo použit jako součást erbu žadatele.

V případě uznání je nutné prokázat úředně ověřenou genealogickou návaznost v otcovské linii (po meči) na držitele erbu, který jej získal do r. 1918.

Polepšené mohou být jak novodobé občanské erby udělené ZSRU, tak erby získané přiznáním / uznáním v ZSRU.

K polepšení novodobých občanských erbů může dojít po písemné žádosti erbovníka, buď na základě nového zjištění v minulosti nobilitovaného předka, nebo prokázáním alespoň 300 - leté usedlosti rodu na jedné lokalitě (případně její držby), nebo za významné zásluhy při obnovování rodových tradic v rámci Zemské Stavovské Rodové Unie.

U potomka, jehož rodiče jsou erbovníky a jehož matka je poslední svého rodu může dojít k polepšení rozhojněním erbu zděděného po otci o erb matčin po jejím úmrtí, je nutný však přiložit k žádosti její souhlas sepsaný za jejího života.

Žádný z erbů vydaných ZSRU nesmí být shodný s jakýmkoliv živým erbem ani s erby mrtvými, vydanými do r.1918, pokud žadatel neprokáže návaznost v přímé otcovské linii na rod již vlastnící erb.

Přímí potomci erbovníka v linii po meči nedostávají nový erbovní certifikát (formátu A3 na ručním papíře), ale pouze potvrzení erbovního certifikátu (formátu A4 tištěné) a musí splnit podmínky 1), 2), 4) a 8) a), výše uvedené.

Barevné kopie duplikátů erbovních certifikátů a kopie vývodů z předků, jsou evidovány a ukládány v SÚA Praha - Milady Horákové 133, Praha 6.

Ostatní podkladové materiály jsou ukládány do archivu ZSRU na zámku ve Svijanech.

Veškeré erby vydávané ZSRU mají statut občanských erbů.

Vývod ze šestnácti předků

Vypracování rozrodu je velmi náročné nejen při historicky popisném způsobu, ale zejména při genetickém a demografickém rozboru. Sledováním potomstva provdaných žen vzrůstá nejen počet rodin, ale i rozptýlení jejich bydlišť. Sestavení úplného rozrodu dvojice prarodičů v pěti pokoleních potomstva se hodnotí jako opravdový úspěch.

Schéma rodokmenu je základem genealogie a podkladem pro sestavení rodové kroniky. Je také podkladem pro studia genetická a demografická, ale v rozsahu omezenějším než rozrod (např. volba povolání, dědičnost, dlouhověkost, úmrtnost kojenecká a dětská apod., viz příloha).

Rodokmen se sestavuje sestupně podobně jako rozrod. Zahrnuje všechny syny a dcery, jsou-li manželskými potomky mužů pocházejících rodem z manželství zakladatele rodu. Tak se nazývá jeho nejstarší zjištěný předek.

Rodokmen znázorňuje rodové pokrevenství po meči, které je nezměnitelným znakem členů rodu. Dalším znakem rodového společenství bývá zpravidla shodné příjmení. Rodokmen tak představuje onu část rozrodu, která se zabývá potomstvem vdaných žen.

Do rodokmenu se též řadí :

• potomci neprovdaných dcer;
• potomci synů, kteří při sňatku přijali příjmení nevěsty;
• potomci synů, kterým byla povolena změna příjmení.

Do rodokmenu nepatří (ale mohou se sledovat odděleně):

• nemanželské děti synů;
• nemanželské děti neprovdaných dcer;
• děti provdaných dcer, i když založená rodina přijala sňatkem příjmení nevěstino;
• adoptivní děti.

Příjmení se uvádí (v rozrodu u každé osoby) v rodokmenu jen u zakladatele rodu, popřípadě při jeho změně se vyznačí nové příjmení jen u prvního nositele. Ve většině případů rodokmen vyžaduje rozšíření o další listy podle početnosti členů rodu. Listy se mohou pevně spojovat nebo je lze ukládat podle pořadového číslování do ochranných desek.