Mnozí z nás, kteří hledáme údaje o svých předcích a historických událostech vlastně vytváříme první ucelenou informaci o rodu, který není uváděn v žádné knize dějepisu, ale přesto zde již mnoho století přebývá a stal se jedním z kamínků mozaiky dějin českého národa.
Ve škole se učíme dějiny země, starého Egypta či Říma, ale málokdo z nás ví, čím byli jeho předkové, kde žili, jak pracovali, atd. Většina z nás pochází z venkova, ze zemědělských usedlostí a urozeného předka objeví ve svém rodokmenu málokdo.
Dnes máme každý minimálně 2 jména- křestní a příjmení. V minulosti tomu tak vždycky nebylo a po dlouhou dobu bývalo pouze křestní jméno hlavním označením osoby. Dědičnost příjmení se vyvíjela postupně a příjmení se začalo používat k přesnějšímu označení osoby nejdříve u šlechty, později u měšťanů a svobodných sedláků. Neměnnost a dědičnost příjmení byla uzákoněna až císařem Josefem II. Císařským patentem z 1.11. roku 1786 – č. 591. Do té doby mohl mít jeden člověk během svého života i několik příjmení.
Při tvorbě rodokmenu lze nejlépe zpětně sledovat rody selské, vázané na půdu „grunty“. To proto, že nejen v dobách pozdějších, nýbrž i v časech dávných jsou vedeny v pozemkových knihách, které byly vždy pečlivě vedeny a chráněny před zkázou. Šlo přeci o majetky a vybírání daní a poplatků.
Dnes se uznává a platí, že dědičnost není pouze přenášena v genech, ale je i v jakési rodové zátěži: zakódované zkušenosti a paměti našich rodičů, prarodičů a vlastně všech našich předků, kdy přebíráme jejich způsob života, chování, traumata, kterými trpěli a zejména, jak se s nimi dokázali vyrovnat.
Pátrání po předcích bývá často ztěžováno pravopisnou růzností, nepřesností a namnoze přímo písařskou nedbalostí, špatným čtením nebo slyšením, kolísáním mezi pravopisem latinským, německým a českým. Někdy i fonetickým zápisem se jména měnívaly téměř k nepoznání.
Nevšímavost k odkazům historie je nebezpečná zvláště směrem k našim dětem, které se stanou našimi následovníky. Při zodpovědném studiu minulosti se ona stává zdrojem síly a znalostí, které všechny přispívají k duchovnímu i materiálnímu rozkvětu rodu, obce i národa.
1. Genealogie
Vědní disciplína řazená mezi pomocné vědy historické. Název je odvozen z řeckého slova „génos“ nebo „genus“, jenž v českém překladu znamená „rod“. Řecké slovo „logos“ pak znamená slovo či pojem.
Genealogie je vědou historickou, avšak její původ je mnohem starší, protože vychází už z pradávného uctívání kultu předků.
Genealogie je rozdělena do tří základních skupin, které kopírovaly postavení společenských vrstev již od raného novověku ( stav duchovní, rytířský stav a stav dělníků).
2. Praktická občanská genealogie
Praktickou genealogií se rozumí činnost, při níž provádíme genealogický proces při kterém se setkáváme se skutečnými a konkrétními (historickými) materiály, prameny, záznamy a dokumenty. Občanská genealogie se zabývá historií rodů a rodin bez šlechtického či královského původu. Můžeme tedy říci, že praktickou občanskou genealogií se bude zabývat každý, kdo se rozhodne svůj rodokmen sestavit.
Následně uvádíme některé z nich:
- a) Občanská genealogie: základy rodopisné práce ( Kristoslav Řičař, 2000)
- b) Lexikon genealoga (Boleslav Lutonský , 2003)
- c) Příručka praktické genealogie: Jak sestavit rodokmen ( Marie Marečková, 2004)
- d) Váš rodokmen krok za krokem (Lenka Peremská, 2013)
- e) Rodokmen naší rodiny ( Blanka Lednická, 2013)
- f) Rodokmen: objevte tajemství vašeho rodu ( Kristoslav Řičař, 2013)
- g) Učebnice pro začínající rodopisce ( Václav Hásek, 2014)
- h) Rodinná kronika: krok za krokem ( Lenka Poremská, 2017)
Tato problematika získává stále více zájemců a od roku 2000 do roku 2018 vyšlo jen na českém knižním trhu 17 knih s touto tematikou.
3. Materiály používané v genealogické praxi
Genealog při své práci využívá velké množství archiválií, díky kterým dokáže najít a rozluštit rodinné vazby až do dob, kdy vůbec první genealogické materiály začaly vznikat. Nejstarší takové podklady pocházejí z 16.století. Jsou to soupisy duší, které jsou předchůdcem současného sčítání obyvatelstva, dále to jsou seznamy poddaných, církevní seznamy, katastry a české bernictví, knihy sirotčí, a další.
V tomto období začaly vznikat i první matriční knihy, které jsou dodnes nejdůležitějším pomocníkem v genealogické praxi. Obsahují důležité personální informace o každém člověku, který patřil do římsko- katolické církve ( do konce 18.století, kdy byl vydán Josefem II. -„Toleranční patent“) nebo který se narodil v Českých zemích (od 19. století do současnosti). Nejstarší dochovaná matrika je z roku 1531 z obce Jáchymov.
Toleranční patent – dokument vydaný 13.října 1781 rakouským panovníkem a římskoněmeckým císařem Josefem II., kterým umožnil vedle římskokatolického náboženství existenci dalších tří křesťanských vyznání ( luterské, helvetské a pravoslavné).
3.1 Rozdělení matrik
- Kniha křestní ( Libri baptisatorum ) …………… matrika narozených
- Kniha manželství ( Libri matrimonium) ………. matrika oddaných
- Kniha zesnulých ( Libri defunctorum) ………….matrika zemřelých
Matriky jsou rozděleny na matriky církevní (římsko-katolické, evangelické, židovské), vojenské a civilní. V Brně je vedena matrika zvláštní , která obsahuje zápisy o událostech mimo území České republiky (narození v letadle, na velvyslanectví, apod.).
Matriční knihy jsou dále rozdělovány na tzv. živé a neživé.
Živé matriky ( zápisy v nich jsou mladší než 100 let pro narození a 75 let pro oddání a úmrtí) jsou uloženy na matričních úřadech jednotlivých obcí, kdežto neživé matriky jsou již uzavřené a uloženy ve státních oblastních archívech.
4. Postup rodopisného bádání
- nejprve pátrejte ve své rodině a snažte se zapsat veškeré vzpomínky rodičů a prarodičů a to i drobné vzpomínky, které pak dodají vašemu rodokmenu hloubku a lidský rozměr ( např. dědeček pracoval u Bati, babička znala léčivé bylinky, apod.). Zaměřte se také na jména, data narození, sňatku, úmrtí, kolik měli dětí, kde pracovali, bydleli, atd.
- sbírekte a uchovávejte rodné listy, ůmrtní listy, parte, svatební oznámení, staré fotografie, poznámky o zálibách a dovednostech předků.
- potřebné údaje lze zjistit také z hřbitovních náhrobků. Vždy si poznačte zdroj informace, protože se k ní budete muset vrátit.
- nyní si již můžete načrtnout jednoduchý rodokmen. Začnete dole u sebe, nad sebou zakreslíte své rodiče, nad ně jejich rodiče a tak dále, dokud máte podklady a relevantní informace o předcích.
- využívejte existující databáze, kdy dnes již existují rozsáhlé online databáze, které evidují i hotové rodokmeny. Možná i vy získáte podklady o své rodině, které za vás zpracoval někdo jiný. Mnohé z těchto webů zpřístupňují další důležité podklady a řada z nich je v češtině.
5. Výstupy rodopisného bádání
Tvorba rodokmenů má svá pravidla a my zde uvádíme jen některé ukázky a formy možného zpracování:
a) rodokmen
Rodokmen je nejjednodušší genealogická tabulka, která uvádí předky výchozí osoby (střena) pouze po otcovské linii. Sleduje tedy pouze mužské předky – otce, děda, praděda atd., přičemž o manželkách jsou uvedeny pouze základní informace (jméno, životní data). Zdroj: Wikipedie
b) vývod
Při jeho vytváření se postupuje zpět do minulosti po všech jeho liniích, a to jak mužských (po meči), tak i ženských (po přeslici)
V případě, že byly ve farnostech, kde je vývod zpracováván, pečlivě vedeny matriční knihy, je možné ho vypracovat do 17. století.
Při hledání se v některých případech můžeme dostat až na začátek 17. či konec 16. století, tedy do doby, ze které pocházejí nejstarší matriční knihy.
Pro genealogické pátrání jsou základním zdrojem informací matriční knihy, ale také sčítání lidu, pozemkové knihy neboli gruntovní knihy, urbáře, berní rula, lánské rejstříky, tereziánský katastr nebo josefský katastr.
Předci se dají obecně vypátrat do doby Třicetileté války, tj. zhruba do doby kolem roku 1640.
c) rozrod
Rozrod je forma genealogické tabulky – obsahuje potomky výchozí osoby, respektive výchozího manželského páru, tedy ty osoby, které mají společného předka. Existují dva způsoby vytváření rozrodu. Prvním je sledování jednoho příjmení, strom v takovém případě zahrnuje pouze potomky synů nebo nemanželské potomky dcer. Druhou variantou je sledování potomků synů i dcer, bez ohledu na příjmení. Rozrod poskytuje přehled o genealogických vazbách v rámci rodu. Jeho zpracování je časově náročné. ( zdroj: Wikipedie )
d) test DNA
Test DNA genetického původu předků po otcovské linii umožňuje určit geografický původ otcovské linie testované osoby. Otcovskou linií je myšleno (po meči- otec, jeho otec, atd.). Z výsledku srovnání s dalšími v databázi lze stanovit poměrně přesně odhad konkrétního geografické lokality vzniku dané otcovské linie a také lokalitu původu nebo minimálně možnou trasu migrace jejich předků.