ROČNÍK 2009 dvojčíslo 1 a 2
Stavovské listy ROÈNÍK 2009 dvojèíslo 1 a 2

Přehled vybraných článků:

Nejzávažnější informace z 20. sněmu

PROSLOV Zemského starosty ZSRU

Hodnocení činnosti Zemského registru erbů České republiky za období 2008 – 2009

Informace z rodových krajů

Rodový kraj Praha - Informace našeho člena o zajímavé výstavě

Rodový kraj Benešov - Bohoslužba s požehnáním dopravních prostředků.

Rodový kraj Brno - OTTO hrabě SERÉNYI z Kis-Serényi   Moravský zemský hejtman od r. s1906 do r. 1918

Rodový kraj Chrudim - Historie obce Sebranice.

Rodový kraj Plzeň - Z akcí našich členů.

 

Obsah vybraných článků

PROSLOV Zemského starosty ZSRU

Vážená Zemská stavovská rado, vážené dámy a pánové, vážený sněme.

Předstupuji před vás co by Zemský starosta ZSRU již po dvacáté,  před vás obyvatele Čech, Moravy a Slezska, kterým rodové tradice kolují po generace v krvi. Jste to právě vy, kteří se v kruhu svých nejbližších  snažíte o obnovu nejen rodových tradic, ale i o obnovu národního povědomí.

Za devatenáct let jsme společně ušli notný kus cesty. Byla to cesta vzájemného  pochopení a poznávání. Tato cesta nikdy nekončí, nebo touha po poznání je stará jako lidstvo samo.

Dámy a pánové, přemýšlel jsem dlouho o tom, co bych vám chtěl na dnešním výročním
20. Zemském sněmu říci. Nebudu vás unavovat dlouhým proslovem. Dovolte mi však, abych zde poděkoval krajským hejtmanům, na kterých spočívá tíha odpovědnost za řízení jednotlivých krajů. Není to práce snadná a vyžaduje od hejtmanů notnou dávku nejen trpělivosti, ale především víru a přesvědčení, že jejich práce má v dnešní uspěchané době smysl. Mé poděkování patří i všem členům Zemské stavovské rady, kteří se pravidelně scházejí na poradách. Chtěl bych poděkovat i vám všem, kteří jste na dnešní  výroční Zemský sněm ZSRU přijeli a tím podpořili rodové tradice v naší zemi. Nemohu opomenout a poděkovat i krajskému hejtmanovi RK Brno panu Procházkovi z Radlic a celému kolektivu, kteří dnešní výroční Zemský sněm připravili.

Dámy a pánové, závěrem mého proslovu mi dovolte popřát vám všem mnoho úspěchů při pátrání po svých předcích a při obnově rodových tradic, které jsou nedílnou součástí našeho životního stylu. Vážení, jednou tu nebudeme, ale naše práce a odpovědnost vůči našim potomkům má své opodstatnění a význam. Rozvojem rodových tradic předáváme mladší generaci nejen povědomí o rodu, ze kterého pocházejí, ale upevňujeme i národní povědomí v rámci sjednocené Evropy. Nedejme zahynout nám ni budoucím, jak se modlíme ke svatému Václavu.

Zemský starosta ZSRU
Milan Rýdlo z Čápovky

Hodnocení činnosti Zemského registru erbů České republiky
za období 2008 – 2009

Vážené dámy a pánové, vážení přátelé a hosté.

Uplynul rok, kdy jsme na minulém XIX. sněmu Zemské stavovské rodové unie v Brandýse n/L. oficiálně ustanovili Zemský registr erbů České republiky. V průběhu tohoto roku jsme učinili velký kus práce, za který si myslím, že zaslouží poděkování především Ing. Bergerovi, p. Rýdlovi, Ing. Štouračovi a p. Urbánkovi, ale i p. Krejčíkovi a p. Potůčkovi ml.

Nebudu vás seznamovat a vyjmenovávat jednotlivé kroky a úkoly, které jsme plnili, to je záležitostí celkového souhrnu práce členů Registru na závěr roku. Podstatné jsou  pro nás dvě skutečnosti: jednak, že jsme vešli třemi jednáními ve známost a podvědomí členům  Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu  Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky.

Pozitivním výsledkem jednání s tímto vrcholným orgánem a jeho vstřícným postojem k Zemskému registru erbů ČR,  tak  můžeme  konstatovat, že první a podstatný krok k vytvoření celorepublikové instituce jsme splnili.

Za druhé: vytvořením webových stránek ZREČR,  dáváme odborné i laické veřejnosti najevo vážný zájem o navázání kontinuity v této oblasti, která zde byla do r. 1918.

Jednání a konzultace o problémech mezi výše uvedenými kolegy nebyla jednoduchá, vyžadovala především dostatek volného času, nicméně se nám přesto podařilo vytvořit ucelený kompaktní celek, na který můžeme být hrdi a na který můžeme bez obav navázat.

Jaké úkoly nás čekají v nejbližší době?

Ve své podstatě to bude třetí a  rozhodující a možná nejtěžší krok: především  na základě pozvání oslovených společností a řádů (celkově jich bylo na 20) společné zasedání, jejich seznámení s celkovou koncepcí ZREČR, ustanovení členů do jednotlivých funkcí a zahájení konkrétní práce ZREČR.

Jsem pevně přesvědčen, že tento následující rok v naší práci bude tak úspěšný, jako ten minulý.

Děkuji za pozornost.

Předseda Zemského registru erbů ČR
Antonín Urbánek ze Zděchova

Rodový kraj Praha
Informace našeho člena o zajímavé výstavě.

Ve výstavním centru Lokschuppen, Rathausstrasse 24, Rosenheim v Německé spolkové republice byla od 26.4. do 5.10.2008 instalována velmi zajímavá výstava „Adel in Bayern“ (Šlechta v Bavorsku)  (Ritter, Grafen, Industriebarone).

Moderně pojatá výstava s klimatizací ve dvou patrech přibližuje vznik šlechty, život, lovectví, stolování, oděvy, památky, politiku aj.. Vše pak shrnuje kvalitní a popisný katalog se spoustou vyobrazení, map, grafů apod. na více jak 300 stranách (/za 18 EU).

Výstava byla členěna do 5 tematických oddílů:

1. Šlechta ve středověku.
K mému překvapení počali demonstrováním pokladu z Kolína n.L., který vedle předmětů z Velké Moravy obsahuje i předměty z Čech a západu v době počátku feudalismu. (Je zde i proslulý kalich upravený v 19.století z Kolínského pokladu presentovaný na Velkomoravských výstavách. Zapůjčením tolika artefaktů z Čech je patrná úzká spolupráce s NM v Praze). Jsou zde počátky hradů, turnaje (na obrazovkách demonstrují živě zástupci klubu příznivců turnajů). Doplňují kamenické články, různé druhy zbraní apod.

2. Šlechta a zemský suverén.
Zabývá se vévodskými liniemi a vytvářením kompaktního území vévodství. Jsou zde i spory se zemskou šlechtou. Unikátní je rukopis Organda di Laso se 267 znaky bavorské šlechty, resp. šlechty, která měla právo se v Bavorsku účastnit turnajů. Zde se i dostáváme k rodům jako hrabata Schwarzenbergové, či hrabata Šlikové (u nichž je ale v katalogu uvedeno, že nikdy nebyli v Bavorsku usedlí). Mezi erby vymalovanými v letech 1560  1571 Hansem Melichem je erb významné bavorské rytířské rodiny Zengerů (ze které byl věhlasný český heraldik, autor dvou knih o české heraldice a komtur Řádu sv.Lazara JUDr. Zdeněk Zenger, dlouholetý předseda Heraldické společnosti). Mezi erby je uvedena i rodina Stachů z Hrádku, erbu poloutrojřiči (z Drslaviců), která ač ještě v roce 1470 s 200 ozbrojenci vedla po boku Degenbergů a Nussdorfů (zde uvedeno) nepřátelství proti vévodům a Stach ze Stážovské větve byl králem Jiřím z Poděbrad vyzíván k shovívavosti, již v 16.století byla angažována pro vévody. Dokládá to i smlouva z 8.11.1519 kdy Wolfgang Stach (známý z pomoci se Sigmundem Stachem z Hrádku Jiřímu Kopidlanskému ve válce s městem Prahou, který před panovníkem vyhrává) prodává dvorní marku (Hofmark, druhou je Hilling) Stachesried vévodovi i se všemi právy (držitelé jsou dědičnými barony). Po odprodeji této marky u českých hranic jsou založeny ve 2. třetině 16. století na druhé straně hranice Stachy. Na výstavě je této marce věnováno i vyobrazení zámku včetně erbu rodu.
Erb poloutrojříčí nalézáme i na křestním poháru vévody Wilhelma IV. a jeho choti Marie Jakobey markraběnky Bádenské, kde jsou uvedena i jména šlechticů ve službách vévody, zde Jorg Stacho.
Potud vztah k českým zemím, který je jinak okrajový.

3. Život šlechty.
Jsou zde kapitoly z vojenství, lovu, zrození, úmrtí, sňatkové politiky, stolování, šacení, sběratelské činnosti apod.  Je demonstrováno kvalitními ukázkami včetně výpůjček z jiných zemí.

4. Centrum zeměpána.
Zde je věnováno hodně hradu Trausnitz u Landhutu, i městu s italizující renesanční residencí. Největší pozornost je věnována Mnichovu a jeho palácům.

Stejně jako plánům, kostelům, zřízení kaplí a pod. Vše je doprovázeno representativními ukázkami stříbra, keramiky, nábytku a oděvních doplňků.

5. Šlechta v 19.století.

Hovoří se zde i o ztrátě privilegovanosti, nové orientaci, povýšené šlechtě. Jsou zde statistiky zaměstnání šlechty v r.1833 a pak v letech 1921 a 1988. Zajímavý je údaj že na konci 18. století bylo v zemi 0,5% šlechty, v roce 1988 celkem 8891 šlechticů na 11 milionů obyvatel Bavorska, tedy 0,08%. ( Udává katalog 655 rodin, myslím ale, že spíše jde o rody.) Dnes je v Bavorsku 9200 šlechticů.

Volné pokračování je na zámku Hohenaschau, kde jsou také k prohlížení historické interiéry. Expozici v Lokschuppen jsem mohl shlédnout a řadě lidí doporučil. V tomto pokračování jsou vedle dějin hradu (jednoho z nejvýznamnějších v Bavorsku), dějiny majitelů bavorské šlechty v 16. - 18.  století.

Lokschuppen je cca 60 km od Mnichova směr Salzburg (od něj 70 km) a bylo tak přístupné pro řadu zájemců o historii a dějiny šlechty.

JUDr. PhDr. Jaromír Stach

Z akcí členů rodového kraje Praha.

Členové rodového kraje Praha se, mimo akcí pořádaných pro celou Zemskou stavovskou rodovou unii, střetávají na neformálních schůzkách.

Jsou příležitostí k výměně informací z rodinného života a profesních zájmů. Bohužel se nám v současnosti nedaří organizovat tematická setkání, formálně řešící rodové tradice.

Na snímku vlevo jsme seznamování s nově vydanou knihou spisovatelky Dany Štětinové. Potěšující je její svolení s možností zveřejňování jejich částí na našich webových stránkách.

Hejtmanka rodového kraje Praha
Ing. Eva Vladimíra Bergerová

 

 

Rodový kraj Benešov
Bohoslužba s požehnáním dopravních prostředků

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Váženípřátele,

 

Rytířský řád sv. Václava EOSW, Komenda sv. Jakuba a Filipa Benešov, Zemská stavovská rodová unie, Rodový kraj Benešov, Občanské sdružení Přátelé Chvojna ve spolupráci s farním úřadem Benešov,

pořádali v neděli 26.července každoroční

 

BOHOSLUŽBU NA CHVOJNĚ U KONOPIŠTĚ

s požehnáním dopravních prostředků, auta, motocykly, kola a jiné.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

BOHOSLUŽBU CELEBROVAL DUCHOVNÍ OTEC GUSTAV SIKORA

 

 

 

 

 

 

 

Všem zúčastněným děkujeme za účast, kterou projevili podporu naším snahám pořádat akce za široké podpory okolí.

Hejtman rodového kraje Benešov
Václav Josef Potůček

 

 

 

Rodový kraj Brno
OTTO hrabě  SERÉNYI z Kis-Serényi
Moravský zemský hejtman od roku 1906 do roku 1918

DIALOG
Díky nesporným kvalitám, snahám o kompromis a značné oblíbenosti měl Otto Serenyi od začátku 90. let 19. století mezi moravskou politickou reprezentací značný vliv. Stranu zastupoval na klíčových kuloárních jednáních o podobě volebního systému a při hledání zemské politické strategie napříč národními a šlechtickými stranami. Zcela rozhodně se jeho vliv ukázal v roce 1894, kdy se mu v Brně podařilo zorganizovat první sjezd českoslovanských katolíků. Událost, kde byly projednávány otázky katolické církve v politickém životě a moderní společnosti, přitáhla pozornost vídeňských vládních kruhů k českému obyvatelstvu na Moravě, což bylo jedním z klíčových momentů, které ohlašovaly moravské vyrovnání z roku 1905. Oficiálně vedl kongres hrabě Egbert Belcredi. Z důvodů jeho těžké nemoci ovšem hladký průběh zajišťoval hlavně Otto Serényi, s nímž se od té doby počítalo jako s Belcrediho nástupcem v čele moravské konzervativní šlechty; tím se stal po Belcrediho smrti v roce 1894.

Jako vystudovaný právník a ekonom se Otto Serényi angažoval jak na říšském, tak na moravském sněmu zejména v legislativních změnách soudnictví a veřejných financích. Na moravském zemském sněmu se pak aktivně zapojoval do aktuální diskuse o národnostním vyrovnání. Jejím výsledkem byl tak zvaný moravský pakt z roku 1905, týkající se změn a doplnění zemského zřízení, nového volebního řádu, školských záležitostí a jazykových nařízení u samosprávních úřadů. Kompromisní politické narovnání mezi Čechy a Němci na Moravě, které se stalo modelem pro řešení národnostních problémů habsburské monarchie, mělo několik autorů, role hraběte Otty Serényiho byla však nezpochybnitelná. Průběh důležitého vyrovnání i jeho výsledky nadchly vídeňské vládní kruhy, kterým přirozeně záleželo na udržení nově vzniklé politické situace. Jako nejvhodnější garant se jevil právě hrabě Serényi, kterého jmenoval císař dne 23. prosince 1906 moravským zemských hejtmanem.

 Funkci zemského hejtmana, jinak také předsedy moravského zemského sněmu vykonával hrabě na základě svého předchozího politického programu; tím byla zejména oddanost monarchii a osobě císaře, jednoznačná ochota ke kompromisu a neochvějné zemské vlastenectví. Pro podobný program však už nebylo v nacionálně se radikalizující společnosti místo. Jeho politika lavírování mezi oběma národnostními uskupeními a snaha o jednotnou zemskou politickou koncepci narážela na vytrvalý odpor z obou stran. Navzdory tomu však všichni oceňovali Serényiho spravedlivé a smířlivé vystupování, sledující prospěch věci; to ostatně zdůrazňovaly i prvorepublikové nekrology v jinak zcela protirakouských Lidových novinách. Díky prestižnímu Úřadu stoupla Serényiho společenská prestiž, kterou provázely důležité pocty; roku 1908 ho císař jmenoval tajným radou, o čtyři roky později se stal dědičným členem panské sněmovny a v roce 1913 mu byl udělen velkokříž Františka Josefa 1. Po uplynutí šestiletého funkčního období ve funkci zemského hejtmana, byl Otto Serényi do funkce jmenován znovu; byla tak potvrzena spokojenost vídeňského dvora s jeho působením a naděje na zachování stávajícího politického rozložení sil. Události však pokračovaly zcela jiným směrem. Sarajevský atentát a následné rozpoutání války skoncovaly se zemskými sněmy a z budov parlamentů byly v den mobilizace vytvořeny vojenské lazarety. Krátkým epilogem Serényiho politického působení bylo období obnoveného parlamentarismu v letech 1916-1918 za vlády nového císaře Karla 1., ukončeného v říjnu 1918, kdy hrabě Serényi předal klidným a důstojným způsobem všechny své pravomoci do rukou nově vzniklého československého státu.

Pokračování příště částí "MONOLOG".

 

Rodovýkraj Chrudim
Historie obce Sebranice.

Sebranice leží na pokraji Českomoravské vysočiny mezi dvěma historickými městy Litomyšlí a Poličkou. Obec vznikla sloučením samostatných obcí Pohory, Kaliště, Třemošné a osady Vysoký Les. Leží v nadmořské výšce 482 m. Nejstarší písemná zmínka o Sebranicích je z roku 1347. Celý kraj kolem Sebranic náležel rodu Slavníkovců, později Vršovcům a nakonec Přemyslovcům, kteří založili při pomezním hradu kolem roku 1098 litomyšlský klášter. V roce 1167 předal kníže Vladislav celý kraj tomuto klášteru s tím, že zakázal mýcení pohraničních lesů. Dominantou Sebranic je goticko - renesanční kostel svatého Mikuláše. Společně s barokní farou a několika zemědělskými usedlostmi s charakteristickým půdorysem a uzavřeným dvorem tvoří historickou zástavbu obce, o kterou je dobře pečováno. Pěkně tu působí také opravené chalupy sloužící k rekreačním účelům. Kdy byl první kostel v Třemešné postaven není známo. V seznamu farních kostelů paličského děkanátu je uveden v roce 1350, kdy byl přidělen litomyšlskému biskupství. Kostel byl zpočátku malý, jednoloďový, později, snad v roce 1709 jej rozšířili o postranní kruchty a věžní předsíň. Presbiterium a sakristie jsou gotické a pocházejí z období kolem roku 1400. Zvony na věži, která byla přestavěna v roce 1768 jsou z let 1404,1540 a 1638. Koncem 17. století byla v údolí vystavěna kaplička svatého Mikuláše, v roce 1861 byla postavena kaplička svaté Anny na Vysokém Lese.

Pohora se dříve jmenovala Sedlikova hora nebo Sedlikov. Po požáru dostala dnešní jméno. Na Pohoře byla svobodná rychta, první písemná zmínka je z roku 1455, ale pravděpodobně existovala již dříve. Svobodný dvůr byl totiž důležitou institucí při osídlování kraje. Rychtář, či svobodník, zastával mnoho důležitých funkcí. Zastupoval pána, protože řídil a spravoval poddané, vybíral poplatky, soudil, sháněl osadníky, pronajímal jim půdu apod. Odměnou mu byly výsady jako např. svobodný lán, krčma, dědické právo. Tato svobodná rychta byla v roce 2004 prodána obci a v roce 2005 zbourána a na jejím místě postaveno šest rodinných domků.

V roce 1664 byla při kostele zřízena farní škola na Pohoře v čp. 44, další důležitá instituce v obci. Učitel byl současně kostelníkem a říkalo se mu "kantor", tj. zpěvák. Byl hmotně odkázán na faru a tzv. sobotáles. Když škola na Pohoře dosluhovala, stavení bylo staré, postavili novou školu proti faře v čp. 11 na Sebranicích. Do nového dřevěného stavení začaly chodit děti z celé farnosti v roce 1709. V roce 1785 jich bylo již 316. Proto školu přestavěli a rozšířili počátkem 19. století. Ani to však nestačilo, a tak v roce 1895 se započalo se stavbou nové jednopatrové školy, která byla předána do užívání 29. října 1876. Tehdy měla tři třídy.
Ve druhé polovině 19. století dochází ve vsi k velkému rozvoji a pokroku.

Dokladem jsou následující údaje:

Roku 1879 byl založen Spolek hasičský sebranicko-pohorský, roku 1866 byl ustanoven Živnostenský spolek pro Sebranice a okolí, roku 1881 vznikl spolek vojenských vysloužilců. Lékařský obvod byl ustanoven v Sebranicích roku 1896, prvním lékařem byl MUDr. Koza. V roce 1897 založila pokroková skupina rolníků hospodářský čtenářský spolek „Beseda", který měl bohatou výchovnou a vzdělávací činnost. Z jeho podnětu byla např. založena při sebranické škole knihovna. Staral se také o hospodářský pokrok ve vsi. Zakoupil čističku obilí a dobytčí váhu. Pořádal přednášky a odebíral 3 hospodářské a 1 politický časopis. Sousedé si je půjčovali dům od domu. V roce 1899 založil tento spolek z podnětu Františka Pohorského z Pohory a Josefa Flídra z Lubné "Kampeličku".

Vylepšovalo se i spojení obce s okolím, a tak se od počátku 19. století stavěly silnice. Z Poličky do Litomyšle byla postavena silnice roku 1822, v roce 1894 byla vybudována silnice mezi Sebranicemi a Stříteží a nakonec v roce 1900-1905 to byly silnice do Lubné, Lezníka a Horního Újezda. Silnice přes Pohoru byla dokončena v roce 1914.

Politický život se v obci začal plně rozvíjet po roce 1907 v důsledku zavedení všeobecného hlasovacího práva. V Sebranicích byly tehdy tři politické strany: agrární, sociálně demokratická a katolického zemědělstva. Společenský život, přerušený válkou, znovu oživil.

V roce 1920 byla založena skupina katolické mládeže, dále se ustanovil republikánský dorost, z jehož podnětu vznikl divadelní spolek "Častolar". V roce 1921 byla na Pohoře zřízena knihovna u Pohorských čp. 15. V květnu 1923 byly založeny tělovýchovné spolky "Sokol" a "Orel". Oba se zaměřovaly na získávání mládeže pro sportování, tělovýchovnou a osvětovou činnost.

V březnu roku 1923 byla založena Lidová záložna.. Dnes nás překvapuje bohatá kulturní i vzdělávací činnost spolků, i to, že si lidé našli čas k tolika činnostem. Ročně například nacvičili 2 až 3 divadelní představení, u každého spolku proběhlo během každého roku kolem 30ti přednášek a besed. Pravidelně se též konala veřejná tělovýchovná vystoupení za účasti cvičenců z širokého okolí. Například v roce 1924 bylo 430 cvičících.

20. léta znamenala velkou změnu a pokrok pro občany, protože ve vsi byl zaveden vodovod a elektřina. První vodovod byl vystavěn v Třemošné z kašny do okolních stavení v roce 1925. O rok později byl postaven společný vodovod pro Třemošnou a Pohoru. V roce 1929 byla elektrifikována Pohora, rok na to Sebranice a Třemošná.

V roce 1933 byl postaven nový kulturní dům, dnes slouží jako víceúčelové zařízení, dále je v obci mateřská škola, základní škola pro 1-5. ročník, pobočka Základní umělecké školy Dolní Újezd, knihovna, poštovní úřad, koupaliště se sezónní restaurací, pohostinství, dvě prodejny se smíšeným zbožím, dále pak prodejna náhradních dílů a opravna pro malou zemědělskou a zahradní techniku, kadeřnictví.
Na místní faře sídlí Salesiánské středisko mládeže, které nabízí pro děti a mládež ze Sebranic a okolí různé zájmové kroužky a pořádá zajímavé akce. Také jsou tu soukromí podnikatelé, kteří poskytují různé služby. Pracovní příležitosti pro místní obyvatele nabízí podnikatelské subjekty Agrodružstvo Sebranice - zemědělská výroba, Lamido a.s. textilní výroba a Bohemia Texhouse s.r.o.- výroba skleněných objemových a tkaných přízí.
Sebranice jsou plně plynofikovány. Přibližně sto domácností využívá obecní kabelovou televizi.

Obcí Sebranice prochází cykloturistická trasa "Krajem Smetany a Martinů". Možnost ubytování je zde v letní sezóně na místním koupališti, které nabízí též stravování v restauraci a sportovní vyžití - koupání v pěkném přírodním prostředí, volejbalový a tenisový kurt. Ze Sebranic je možné podnikat výlety do okolí - Litomyšl - Polička, Svojanov, Budislavské skály, Lucký vrch, Růžový palouček aj. jak v létě na kolech, tak v zimě na běžkách.

Srdečně Vás zveme na návštěvu do Sebranic.

Paní Kopecká, p. Tměj, p.Zindulka

 

Rodový kraj Plzeň
z akcí našich členů

 

 

 

 

Člen ZSRU - Rodového kraje Plzeň p. Mikuláš Krejčík z Radimovic měl tu čest předat počátkem října 2008 erb plzeňskému biskupovi, jeho Excelenci Mons. Františkovi Radkovskému spolu s erbem papeže Benedikta XVI. Autorem heraldického návrhu a výtvarného zpracování je p. Mikuláš Krejčík z Radimovic. Oba erby jsou mj. zlaceny 24 karátovým zlatem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jedna ze schůzek členu Zemské stavovské rodové unie rodového kraje Plzeň (březen 2009) byla věnována možnosti zpracování rodokmenu pomocí počítače a genealogických počítačových programů. Proběhla u našeho člena p. Mikuláše Krejčíka v Radimovicích a setkala se s velkým ohlasem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Členové Zemské stavovské rodové unie - rodového kraje se zúčastnili vernisáže výstavy „Historie Matice Čech, Moravy a Slezska“, která se uskutečnila v mázhausu plzeňské radnice počátkem dubna 2009. Po ukončení výstavy proběhla pravidelná schůzka členu.

 

 

 

 

 

Hejtman rodového kraje Plzeň
Antonín Urbánek ze Zděchova