Ročník 2005 č. 1 a 2-výběr článků


Obsah vybraných článků:

    Plán činnosti na rok 2005.

    Jubilanti v roce 2005.

Informace z rodových krajů:

    Rodový kraj Praha.

    Rodový kraj Brno.

    Rodový kraj Liberec.

    Rodový kraj Plzeň.

    Rodový kraj Benešov.

    Rodový kraj Chrudim.

    Rodový kraj Olomouc.

    Rodový kraj Žatec.

Další články:

    Z historie vsi Zálužice.

    Heraldicko genealogická společnost "ADLER" ve Vídni.

    Renesanční zámek Ahníkov.

    Vinařství v 15. a 16. století.

    Z historie hradu Hasištejna.


Plán činnosti na rok 2005.

ÚNOR

5.2.2005 ZSR v Praze 2 Na Břežance Uzávěrka prvního čísla Stavovských listů

BŘEZEN

Vydání Stavovských listů č.1 - 2 / 2005

DUBEN

2.4.2005 ZSR V Liberci

ČERVEN

4.6.2005 XVI. Zemský sněm ZSRU v Liberci

ZÁŘÍ

10.9.2005 ZSR v Praze 2 Na Břežance Uzávěrka třetího čísla Stavovských listů

ŘÍJEN

8.října celostátní setkání v Brandýse n/Lab. Vydání Stavovských listů č.3/2005

PROSINEC

3.12.2005 ZSR v Praze 2 Na Břežance Uzávěrka čtvrtého čísla Stavovských listů Do 15.12. vydání Stavovských listů č.4/2005

Jubilanti v roce 2005

V roce 2005 oslaví svá významná životní jubilea tito členové ZSRU:
50
pí.Božena Mariášová, RK Liberec - p.Henry Pohanka, RK Žatec
p.Lubomír Josef Havrda, RK Chrudim
60
p.Miroslav Krejčíř, RK Praha - p.Kamil Kroft, RK Plzeň
p.Karel Nebužka, RK Praha
70
p.Václav Háček, RK Plzeň

Všem oslavencům srdečně gratulujeme a do dalšího života přejeme pevné zdraví a hodně životního elánu!

Rodový kraj Praha.

Vážení členové Rodového kraje Praha, dámy a pánové,

na začátku bych Vás ráda všechny pozdravila a popřála mnoho úspěchů v roce 2005.

Omlouvám se za mé řízení RK v druhé polovině roku 2004, příčinou bylo mé déle trvající onemocnění. Po dohodě s několika členy RK Praha na schůzce 19.ledna t.r., stanovuji termín nejbližší schůzky na 13.dubna 2005.

Náplní schůzky bude upřesnění naší činnosti v roce 2005.

Předpokládaný plán:

Schůzky : 13.dubna a 14. prosince 2005. Schůzky se budou konat u p.Kemra v Praze 2, Jugoslávské ul. č. 21. v 17,30 hod. Za přípravu schůzek zodpovídá p. ing. Berger.

Návštěva historických památek : Sobota 8. října 2005. Termín bude upřesněn ve Stavovských listech č. 3 a na webových stránkách www.zsru.cz. Jedná se o opakovaně nerealizovanou návštěvu Brandýského zámku. Tuto akci bychom chtěli nabídnout i ostatním RK. Za přípravu zodpovídá pí. ing. Eva Bergerová.

Mimo uvedené akce předpokládám aktivity k předávání informací o rodových tradicích formou sběru a přípravy prezentací erbů, rozrodů a to včetně zvýraznění významných členů našich rodů na našich internetových stránkách.

V souvislosti s těmito činnostmi jsem nucena řešit otázku včasné informovanosti v rámci našeho Rodového kraje. Proto bych od Vás ráda získala odpověď na následující otázky:

1. Chci být pouze informován-a o vnitro spolkovém životě prostřednictvím Stavovských listů;

2. Chci se jen zúčastňovat akcí uvedených ve Stavovských listech;

3. Chci se aktivně podílet na činnosti Rodového kraje Praha.

U členů RK Praha, od kterých odpověď nedostanu, budu automaticky předpokládat odpověď č.1.

S ohledem na neúměrné zdražování služeb České pošty, prosím o sdělení možnosti kontaktů ( adresa, telefon, fax, e-mail ) pro urychlení komunikace.

Zároveň budu očekávat Vaše náměty na akce, připomínky k Z.S.R.U. a návrhy na řešení.

Se srdečným pozdravem

Ing. Eva V. Bergerová

Hejtmanka RK Praha

Rodový kraj Brno.

Plán činnosti RK Brno na rok 2005:

RK Brno má v plánu se sejít v roce 2005 3x.

Duben - Setkání a beseda s členy Moravské genealogické společnosti ;

Červen - XVI. Zemský sněm ZSRU v Liberci;

Říjen - listopad - bude upřesněno;

Termín schůzek bude včas uveřejněn.

 

Jiří Václav Procházka EqM z Radlic
Hejtman Rodového kraje Brno

Rodový kraj Liberec.

Plán činnosti RK Liberec na rok 2005:

1.

Schůzka členů RK Liberec na zahájení roku. ( Příprava na akci „Jeden hrad ročně, p. Nejedlo: přednáška z oboru faleristiky ). Termín: březen, místo konání Liberec - Koliba v Kunraticích. Bude upřesněno pozvánkou.

2.

Výlet členů ZSRU na zámek - hrad. Návštěva kostela s bohoslužbou ve Vrchlabí u našeho člena p. Altmana, kde bude i schůzka věnovaná přípravě Zemského sněmu v Liberci. Termín: květen - bude upřesněno.

3.

Účast na Zemském sněmu ZSRU v Liberci 4.června 2005 - bude upřesněno ve Stavovských listech.

4.

Případně vložená akce dle dohody, nebo účast na akci v jiném RK.

5.

6. Schůzka na konci roku 2005, naplánování akcí na rok 2006, diskuze o problémech v kraji, seznámení členů s děním v RK Liberec a novinky ze ZSR

Josef Formánek z Tučap

Hejtman Rodového kraje Liberec

Rodový kraj Plzeň.

Plán činnosti na r. 2005

1. Schůzová a spolková činnost, členská základna:

  • schůzky členů rodového kraje:
    - zpravidla každé první pondělí od 18.00 hod. v následujících měsících: I, II, III, IV, V, IX, X, XII/05. Konkrétní termín a místo konání na příští měsíc bude vždy upřesněno na předchozí schůzce

  • obsahový program zabezpečí členové RKP takto:

leden

- PHDr. Gerzanicová náhradník p. Háček

únor

- p. Háček náhradník p. Hauer

březen

- p. Hauer náhradnice p. Jakešová

duben

- p. Jakešová náhradník Ing. Karafiát

květen

- Ing. Karafiát náhradnice p. Kristlová

červenec

- společenské setkání

srpen

- společenské setkání

září

- p. Kristlová náhradník p. Urbánek

říjen

- p. Vorel náhradník Mgr. Voříšek

prosinec

- Mgr. Voříšek náhradnice PHDr. Gerzanicová

 apod…. Pokračování v následujícím roce 2006 podle abecedního pořadí.
Ostatní členové, kteří nejsou v tomto pořadí zahrnuti (tj. nezúčastňují se pravidelně schůzek), mohou být zahrnuti do pořadí - v případě jejich přítomnosti a zájmu se může pořadí průběžně změnit.

  • účast na jednání Zemské stavovské rady, termín únor (Praha), květen (Liberec), září (Praha), prosinec (Praha) – p. Urbánek a Mgr. Voříšek;

  • účast na XVI. Zemském sněmu v Liberci, termín: červen 2005 (bližší bude upřesněn) - všichni členové;

  • získat nejméně 1 člena do ZSRU-RKP.

2. Práce s tradicemi a rody (genealogie) a pomocných věd historických:

Povinností každého člena je připravit hlavní náplň schůzky pro ostatní členy RKP podle rozpisu a vlastního uvážení, obsahově se zaměřením: G+H vzdělávání, pomocné vědy historické, práce s kronikami, PC v genealogii, zajímavosti z historie, apod. - uskutečnit setkání členů rodu Háčků z Hájku.

3. Kulturní, společenské akce a pracovní aktivity v průběhu roku:

  • uskutečnit přátelské posezení členů RKP v letních měsících ( Phdr. Gerzanicová, p. Kristlová apod.);

  • návštěva muzea v Blovicích – případně uskutečnit jedno ze zasedání RKP;

  • podíl na organizaci národopisných akcí zpč. regionu - masopust, vzpomínkový akt upálení Mistra Jana Husa, apod. v Plzni-Radčicích;

  • průběžné doplnění webových stránek ZSRU-RKP;

  • zaslat min. 2 články ke zveřejnění ve Stavovských listech;

  • uskutečnit min. 1 zájezd (výlet) po pamětihodnostech zpč. kraje;

  • vydání ročenky ZSRU-RKP a zaslání přání do nového roku: XII/05

4. Organizační záležitosti a informace pro členy:

  • průběžná kontrola hospodaření – p. Hauer;

  • výše členského příspěvku na r. 2005 je stanovena na 300,- Kč;

  • připravit podklady a graf. návrh na vydání osobního erbu pro PHDr. Gerzanicovou.

Antonín Urbánek

Hejtman Rodového kraje Plzeň

Rodový kraj Benešov.

Plán činnosti rodového kraje na rok 2005:

LEDEN

Společná účast na novoročním koncertu

ÚNOR

10. Setkání Rodového kraje Benešov ve Voticích

DUBEN

Pracovní povinnost na kostele na Chvojně, pálení čarodějnic

KVĚTEN

Koncert v kostele sv. Filipa a Jakuba na Chvojně

ČERVEN

Účast na XVI. Zemském sněmu ZSRU

Koncert v kostele sv. Filipa a Jakuba na Chvojně

ČERVENEC

Koncert v kostele sv. Filipa a Jakuba na Chvojně

SRPEN

Koncert v kostele sv. Filipa a Jakuba na Chvojně

ZÁŘÍ

Koncert v kostele sv. Filipa a Jakuba na Chvojně

ŘÍJEN

Koncert v kostele sv. Filipa a Jakuba na Chvojně

PROSINEC

Koncert v kostele sv. Filipa a Jakuba na Chvojně 24.12. v 11.00 - staročeské vánoce. Rozdávání betlémského světla.

Mimo uvedené akce pokračování v údržbě a opravě kostela sv. Filipa a Jakuba na Chvojně včetně jeho okolí.

Václav Josef Potůček z Mezihoří

Hejtman RK Benešov

Rodový kraj Chrudim.

Nezávazný plán činnosti na rok 2005:

LEDEN

Vyhlášení XII. ročníku literární soutěže o Cenu J.L.Zieglera pro studenty středních škol. Zajistí Mgr. Ivan Slejška.

BŘEZEN

Setkání členů ZSRU ve Vysokém Mýtě. ( Čtvrtek 24. 3. 2005 16 hod. ).

KVĚTEN

Běh eurokomisařů ve Vysokém Mýtě. Zajistí Dr. A.Andrle.

ČERVEN

Zájezd členů ZSRU k Jadranu.

ZÁŘÍ

2.- 4.září výstavy a vernisáž : - Výstava ilustrátorky Věry Krumphanzlové - Prezentace knihy Heleny Tarkó: „Rastrgano nebo“ - Výstava obrazů Ivany Baučič-Bryndzové „Vzpomínky na Dalmácii“ 3. září Orlický plavecký marathón o cenu předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka. Zajistí Dr.A.Andrle.

LISTOPAD

Návštěva koncertu Komorní filharmonie Pardubice. Zajistí Anna Reinišová

PROSINEC

27.12. setkání členů RK Chrudim v hotelu Bohemia v Chrudimi. Zajistí Dr.A.Andrle a Mgr. I.Slejška

Dr. Augustin Andrle

Hejtman RK Chrudim

Rodový kraj Olomouc.

Plán činnosti rodového kraje na rok 2005:

1.

Navázání kontaktů s místním kulturním zpravodajem „Kdy, kde, co“ a dodání materiálů o ZSRU a RK Olomouc - únor

2.

Návštěva kostela a farnosti ve Velkém Újezdě u Olomouce - duben

3.

Účast na XVI. Zemském sněmu ZSRU v Liberci - červen

4.

Setkání s genealogicko - heraldickou sekcí Vlastivědného muzea Olomouc - září

5.

5. Vánoční posezení v Konviktu UP - prosinec

6.

6. Účast hejtmana RK na zasedání ZSR - průběžně dle harmonogramu

MUDr. Oto Košta
Hejtman RK Olomouc

Rodový kraj Žatec.

Plán činnosti na rok 2005:

- na základě doporučení pí. Šnajdrové navštívíme romantický zámek Duchcov, který je pozoruhodný především tím, že zde žil Cassanova

- z důvodu poznávání širšího okolí, nejenom Žateckého kraje, navštívíme obec Plasy, kde je naším záměrem prohlídka plasského konventu a Metternichovy hrobky a spolu s RK Plzeň uskutečnit přátelské setkání RK

- účast na veřejné akci v Žatci ( výstava, historický den a pod. ), kterou společně navštívíme

- přispívat články do Stavovských listů - vybírat a shromažďovat nejen regionální články, které mají vztah k poslání ZSRU

- navázat osobní vztah s aktivními členy RK Žatec

- v průběhu roku získat alespoň dva nové členy

- posezení u ohně a seznámení s historickými zbraněmi

- převzetí a uložení vlajky, nástěnky, pokladny a ostatních náležitostí Rodového kraje

Josef Vorel

Hejtman RK Žatec

Z historie vsi Zálužice.

Název osady je odvozen od její zeměpisné polohy, za lůží tj. za močálem. První písemná zpráva je z roku 1490, kdy byl zbudován rybník Bezdrev a jím zatopena část zemědělské půdy. Proto bylo nuceno šest rolnických rodin přesídlit do okolních vesnic. V obci zůstaly osedlé pouze tři grunty, na nichž pracovali Havel, Vojtěch a Vondra. Podle záznamů platili na sv. Jiří celkem 12 grošů, na sv. Havla jednu kopu a čtyři groše, berně vánoční 12 grošů a o sv. Janu robotné 9 grošů.

Je téměř jisté, že za třicetileté války byly Zálužice zcela pusté, což se můžeme dozvědět z gruntovní knihy pištínské rychty. Havlovský grunt byl v roce 1636 vypálen a v témže roce se jej ujal Matěj Vopršal. Také Vondrovský grunt byl v té době pustý. Po skončení třicetileté války byly obě uvedené usedlosti v roce 1654 obydleny, jak uvádí berní rula - pustý byl jen třetí grunt. V roce 1682 jej na vlastní náklady obnovil Jiří Jankovský.

V roce 1757 zde podle tereziánského katastru žily tři rodiny, které vlastnily 210 strychů polí a byly povinny robotovat koňským i volským spřežením, ale ruční robota se na ně nevztahovala. Zálužice byly poddanskou vsí panství Hluboká do roku 1850. Nejlidnatější byla obec v roce 1921, kdy zde žilo 59 obyvatel v devíti domech. Dnes jsou jednotlivá stavení využívána k rekreaci. Osadou totiž nelze nikam dále projíždět, pro lidi v aktivním věku a pro děti je obtížné spojení do zaměstnání a do školy. Na nejbližší zastávku autobusu jsou 3 km a do nejbližší školy 5 km.

Mgr. Václav Vondra

Heraldicko - genealogická společnost "ADLER" ve Vídni.

10. května 1870 se ve Vídni sešlo šest mužů s cílem založit heraldickou společnost. Hybnou silou byl Dr. Ernest Hartman z Franzenshuldu (1840-1884), kustod v tehdejším císařském kabinetu pro mince a antiku Umělecko-historického muzea ve Vídni. Po tématicky různorodých příspěvcích oslovil roku 1869 zainteresovanou veřejnost článkem „O reorganizaci heraldiky a současném stavu této vědy“. Dalšími zakládajícími členy byli Géza Csergheö z Nemes Tacsándu (1840-1895), Alfred Grenser (1838-1891), Fridrich Heyer z Rosenfeldu (1826-1896), Carl Krahl (1829-1891) a Friedrich Waldbott, svobodný pán z Bassenheimu (1845-1923. Přestože pocházeli z různých míst a sociálních vrstev, spojoval je společný zájem o genealogii a heraldiku, jakož i snaha povznést tyto zájmové oblasti na úroveň pomocných věd historických.

„C.k. heraldická společnost ADLER“ dokázala už v prvních létech své existence získat ke spolupráci významné odborníky. Vzpomeňme jen některých jmen: Alfred Anthony ze Siegenfeldu, Alexandr, svobodný pán z Dachenhausu (hlavní spoluautor Brünner Taschenbuchu), Fridrich, svobodný pán z Haau (šlechtické registry), Dr. Eduard Gaston hrabě Pöttickh z Petteneggu, Hugo Gerard Ströhl (říšský heraldik) a v neposlední řadě Dr. Heinrich W. Höfflinger, dlouholetý redaktor měsíčníku a ročenky společnosti.

V prvních létech se pozornost společnosti, odpovídající duchu doby, soustředila především na výzkum rodových erbů a příbuzenských vztahů šlechty, která byla silně zastoupená i v řadách členstva. Už v roce 1871 vznikla ediční řada, ze které se vyvinula pravidelně vycházející ročenka. Od roku 1881 k ní přibyl časopis, který bez přerušení vychází dodnes.

V této počáteční fázi byl položen také základ sbírek společnosti a především také knihovny. Tady je třeba upozornit na sbírku pečetí (deset tisíc exemplářů), Rethbergovu nadaci (klíč na určování erbů ve formě kartotéky), sbírku originálních erbovních a šlechtických listin, Schrottmüllerovu kartotéku (obsahující 800 tisíc jmen s odkazy na prameny) a různé další důležité rukopisy, zejména z období rakousko-uherské monarchie. V posledních desetiletích se tato obsáhlá sbírka rozrostla o rozsáhlý soubor smutečních oznámení, z nichž nejstarší pocházejí z první poloviny 19. století.

Obě světové války a s nimi související politické a společenské změny podstatně ovlivnily i strukturu a další vývoj „ADLERA“. Roku 1918 byl z názvu vypuštěn dodatek „C.k.“ a roku 1931 se připojením slova „genealogická“ učinilo zadost vývojovému trendu, který získal na významu. Tak např. svobodný pán z Pantzu zpracoval Cechy v oblasti Štýrského rudného vrchu, P. Friedrich Fiedler ve svém příspěvku „Sedlácká šlechta“ poukázal na novou výzkumnou oblast, ve které se termín „šlechta“ používá na označení řady předků, sahajících hluboko do minulosti.

Široký zájem o heraldické vědy v létech po I. světové válce potvrzují i rozsahem obsáhlejší ročníky časopisu ADLER, přestože ročenky vycházely jen sporadicky. V tomto období vyšel také generální index, obsahující autorská a předmětová hesla ke všem periodikům vydaných ADLEREM do roku 1930.

Na jaře roku 1938 se z ADLERA stal Spolek pro výzkum rodů Vídeňské župy, ale název ADLER se zachoval v titulu časopisu. Časopis mohl i nadále sledovat vlastní linii, držíce se stranou od každodenního politického dění. Knihovna byla v roce 1944 přemístěna a na zámku Stiebar u Grestenu v Dolním Rakousku přežila válku prakticky bez poškození.

Na mimořádném valném shromáždění 6. února 1946 byl zvolen nový předseda a souhlas spolkového ministerstva vnitra, dodatečně udělený 22. července 1946, právně zajistil další trvání společnosti.

Převézt knihovnu zpět do Vídně, znovu ji spolu se sbírkami zpřístupnit a plně obnovit chod společnosti, zejména její publikační činnost - to byl nelehký úkol pro následující měsíce. ADLER totiž byl, jako soukromý spolek (rovněž jako je i dnes), odkázán na dobrovolnou práci svých členů.

V současné době čítá knihovna kolem 35 tisíc svazků. Průběžně jsou vyměňovány publikace s celkem asi 200 předními odbornými sdruženími. Protože knihovna obsahuje i takové tisky, které nemají ve svých sbírkách ani přední velké rakouské knihovny, navštěvují spolkovou knihovnu badatelé i studenti z celého Rakouska (až jeden tisíc ročně).Mimo časopisu, který vychází 4x ročně a ročenky, vydávané každé 2 roky, byla za poslední léta vydána řada speciálních publikací věnovaných částečně heraldickým, částečně genealogickým tématům, ale také obsahujícím registry, indexy apod.

Společnost ADLER se na požádání rakouských úřadů vyjadřuje k vyobrazeným erbům, např. na veřejných budovách, nebo je přizvávána jako poradní orgán v záležitostech komunální heraldiky. ADLER je také členem Mezinárodní genealogické a heraldické konfederace (Conféderation Internationale de Généalogie et d’Héradique), která u příležitosti 100. výročí založení společnosti ADLER v roce 1970 uspořádala svůj 10. mezinárodní kongres právě ve Vídni. Při této příležitosti vyšla dvojdílná kongresová zpráva „Genealogica et Heraldica“. Společnost má okolo 650 členů a více než 200 odběratelů a výměnných partnerů, z nichž 2/3 pocházejí z Rakouska a ostatní jsou rozptýleni po celém světě.

Významné politické změny, ke kterým došlo v Evropě v posledním desetiletí 20. století umožnily, že i badatelům a zájemcům z Čech jsou výsledky práce společnosti ADLER snadněji dostupné a mohou využívat poznatků, shromážděných za 135 let existence tohoto heraldicko-genealogického sdružení našich nejbližších sousedů.

Mgr. Václav Voříšek

RK Plzeň

 

Renesanční zámek Ahníkov.

AHNÍKOV - dříve Hagensdorf, centrum ahníkovského panství. Za zakladatele bývá označován Ahník, syn Milhosta Mašťovského, který je doložen v letech 1196 - 1239. Ve 14.stol. stávala v místech pozdějšího zámku gotická tvrz, která po dělení majetku Šumburků připadla k Hasištejnu. Po Václavu z Lobkovic, který zdědil manství v Ahníkově v roce 1518 a jeho bratru Vilémovi, který je od něj koupil o rok později, připadl Ahníkov Šlikům z Holejče. Roku 1578 prodal Bohuslav Felix z Lobkovic , který mezitím získal i ves Ahníkov, manství i s Ahníkovem Linhartu Štampachovi ze Štampachu, lobkovickému hejtmanovi na Hasištejně, kterého v roce 1581 císař Rudolf II. propustil z manství. Štampach v roce 1606 koupil i Hasištejn s panstvím a připojil jej k Ahníkovu. Ahníkovské panství se tedy skládalo z Ahníkova, Hasištejna a vesnic Místo, Blahuňov, Vysoká Jedle, Nová Víska, Zásada, Krbice, Černovice, část Naší, Brany, statek Warta a dvůr ve Spořicích. Štampachové začali s velkolepou přestavbou zámku, která však nebyla zcela dokončena, protože po porážce stavovského povstání byl Štampachům veškerý majetek zabaven. Později sice dostali určitou finanční kompensaci, ale Ahníkov do svého majetku již nikdy nezískali.

Celé panství pak v roce 1623 koupil i spolu s panstvím Prunéřov Jaroslav Bořita z Martinic, čímž vytvořil rozsáhlé panství Ahníkov - Prunéřov. Pak drželi panství postupně synové Adam, Bernard a Maxmilián Valentin a to až do roku 1678, kdy podle dědické smlouvy se panství rozdělilo na ahníkovské, prunéřovské a Březenec. Ahníkov získal Maxmilián Quidobald, který se tak stal zakladatelem ahníkovské větve Martiniců. Po jeho smrti r.1733 získal Ahníkov jeho syn Jan Josef Karel. Po jeho smrti roku 1738 dědí Ahníkovské panství jeho syn František Karel, po něm v roce 1789 Marie Anna Althanová z Martinic a po její smrti roku 1810 její dcera Marie Anna Firmianová. V letech 1840 - 1880 drželi Ahníkov hrabata z Volkenštejna. V roce 1880 se stal majitelem František Preidl a po něm jeho dědic Emanuel Kersche, který vlastnil spojené velkostatky až do roku 1945.

V ahníkovském zámku byly umístěny kanceláře správy spojených panství, býval tu vrchní, potom hospodářský úřad a byty úředníků.

Po roce 1945 přešel zámek do majetku státního statku a zvolna chátral. V roce 1986 byl Ahníkov demolován a ustoupil tak těžbě hnědého uhlí.

 

 

V pravo fotografie renesančního zámku Ahníkov z počátku 17. století pořízená  těsně před jeho demolicí v roce 1986.

 

 

Jan Václav Kemr z Krbic

Vinařství v 15. a 16. století.

Zakládání vinic v Čechách sahá do doby počátků křesťanství. Za první vinici v Čechách je pokládána vinice svatováclavská, založená okolo roku 874 na mělnicku, severně od Nedomic. Zvláštní zákon, tzv. Právo viničné , byl pro kadaňsko vydán v roce 1374. Nové výsady udělil král Václav IV. městu Kadani v roce 1391 na zakládání vinic. Pravidlem bylo, že na všech výšinách tři míle v okruhu města, se měly zakládat vinice, vinaři dostali zvláštní výsady a úlevy, např. po dobu 12 let neplatili žádné daně a teprve ve třináctém roce měli králi odvádět půl vědra vína z každé vinice.)*

Vinice byly velice dobře chráněny zákony a výnosy, škody spáchané na vinici ve dne byly trestány utnutím ruky, škody spáchané v noci pak ztrátou hrdla. Dokud v Čechách panoval mír a zákony na ochranu vinic se dodržovaly, vinařství vzkvétalo a k opuštění vinice docházelo pouze tam, kde z přílišné horlivosti byly vinice založeny na nevhodných místech. Úpadek vinařství nastal pak s třicetiletou válkou, kdy vystěhováním a vyvražděním značné části obyvatelstva nastal nedostatek pracovních sil - a pokud se někdo o vinice staral, většinou to nebyl odborník.

Od konce 15.století se zakládalo na českých stráních mnoho nových vinohradů. V roce 1501 došlo k hromadné výstavbě vinic i v okolí Kadaně. Podnikateli byli většinou měšťané, kteří si vynutili zákaz podobné činnosti pro sedláky - těm nebylo z konkurenčních důvodů pěstování vinné révy na nově založených vinicích povoleno.

Nové vinohrady vznikají též na chomutovsku. Plochy vinic na konci 15. a začátku 16. století neobyčejně vzrůstaly. Rostoucí vinohradnictví přinášelo i nové ekonomické prvky do soudobého podnikání. Většina vinic, zejména v okolí měst, byla pronajímána za peněžní nájem a často, tzv. nákladníci , majitelé obchodního kapitálu, zaměstnávali odborné správce ( vinaře ) i množství námezdních pracov-níků. I tyto formy ekonomického podnikání svědčí o rozmachu vinohradnictví od konce 15.století.

Exploze vinařství v Čechách a na Moravě v době jagellonské nepochybně souvisí též s dočasnými změnami klimatu a potvrzuje existenci teplé vlny, jež právě na sklonku 15.století zasáhla naše země, čímž se vytvořily příznivé podmínky pro pěstování vinné révy.

Vinice se v průběhu let značně zhodnocovaly, např. zatím co 1 celá vinice se v roce 1365 hodnotila částkou 7 hřiven)** a 34 grošů, v roce 1422 to bylo 31 hřiven a 38 grošů, v roce 1477 pak již 41 hřiven a 32 grošů a v roce 1509 dokonce 55 hřiven a 43 grošů. Všechny prodeje a převody vinic byly zprvu zapisovány do městských knih, později byly pro tyto účely zavedeny Knihy viničné.

Vyspělost českého vinohradnictví výrazně dokumentuje příručka, kterou vydal v roce 1558 Jan Had v Praze pod titulem: Vinice v jakém položení má být a jakým způsobem člověk má ji dělati, aby toho hojný užitek mohl míti.

Dobré víno našlo vždy dostatek kupců a to zvláště ve městech. Proto se také vinohradnictví soustřeďovalo kolem měst. I když z ojedinělých zpráv nelze zjistit rozsah poddanského vinohradnictví lze předpokládat, že nalézti většího vinaře z řad sedláků by bylo velice obtížné.

České víno se také vyváželo a je možné, že na vývozu se podílel vedle měšťanů také některý poddaný. Vedle vývozu ovšem existoval i silný dovoz kvalitních vín z ciziny, který domácí produkci výrazně konkuroval. Některá města se snažila chránit vlastní výrobu výnosy omezujícími dovoz cizích vín - jsou známy např. zápovědi krále Vladislava, Ferdinanda I. a usnesení obce pražské platné pro Prahu. Na vinicích ve vinohradnických krajích pracovalo mnoho nádeníků a dělníků, sami vinohradníci najímali většinou nádeníky. Zejména při vinohradnických městech poskytovala práce na vinicích obživu a výdělek početné vrstvě městské chudiny.
Stejně jako v Čechách i na Moravě byli poddaní víc a více nuceni robotovat na vinicích, zejména při jejich obdělávání, sklizni hroznů a lisování vína. Vedle robotních povinností se část prací konala námezdně a právě zvyšující se počet námezdných pracovních sil měl velký význam pro neustále se rozrůstající počet vinic před třicetiletou válkou.

Pro srovnání uvádím nyní část textu z Privilegií udělených městečku Březnu Janem Körnerem z Krbic v roce 1551 a týkající se vinařství - a samozřejmě též v souvislosti s třemi modrými hrozny v erbu vladyků z Krbic:

Já, Jan Körner z Velkých Krbic a na Březně za sebe, své dědice a potomky, prodávám svým milým poddaným na Březně polovinu své vinice, za kterou mně musí zaplatiti ihned v hotovosti 55 kop, za něž je zde, tímto listem za sebe, své dědice a potomky kvituji a současně dávám souhlas, aby uvedení moji poddaní na Březně s touto částí vinice mohli zacházeti jako se svým plným vlastnictvím, že je mohou odkazovati, prodávati, zastavovati a nebo, jak se jim vůbec hodí. K této vinici však musí býti zachována pěšina a cesta bez jakýchkoliv překážek. Moji poddaní jsou mně, mým dědicům a potomkům na druhé polovině vinice povinni pracovat každoročně od jara do jara a za to dostanou 3 groše a pití po tu dobu, pokud se bude na vinici pracovat. Pokud bych svou vinici já a moji dědici a potomci, nechal z jakýchkoliv důvodů neobdělanou, jsou moji poddaní všech těchto povinností zbaveni a nejsou povinni mně platit za to žádné poplatky....

Tato ukázka ukazuje že vztah, který měl tehdejší pán na Březně ke svým poddaným byl především obchodní - na jedné straně prodal březenským za slušný peníz polovinu své vinice a na druhé straně si tím zajistil obdělávání své druhé poloviny.

* )

1 vědro vinařské = 30 pint ( mázů ) = 120 žejdlíků rakouských = 56,6 litrů

1 pinta = l máz = 2 holby = 4 žejdlíky = 1,36 litru

1 holba = 2 žejdlíky = 0,68 litru

1 žejdlík = 0,34 litru

**)

1 hřivna těžká = 64 nebo zřídka 62, obvykle = 60 grošů, lehká, královská hřivna = 56 grošů Hřivny platily až do roku 1857, kdy byly nahrazeny mincovní librou = 500 g


Prameny:

Kronika města Března

Privilegia města Března

Winter Zikmund Obchod a řemesla v 16. století 1912

Jan Václav Kemr z Krbic

Z historie hradu Hasištejna.

Hrad byl vybudován k ochraně cesty, jež vedla od zemské hranice přes Kralupy u Chomutova a dále do Čech a navazovala na starou solnou cestu z Halle nad Sálou přes Lipsko, Přísečnici, Kadaň, Žatec, Louny, Slaný a směřující ku Praze, patrně v letech 1300 - 1310.

Poprvé se uvádí v zákoníku Majestas Carolina, pořízeném v roce 1348 z podnětu Karla IV., jako hrad královský.

V tom roce byl pánem na Hasištejně Bedřich ze Šumburku, v roce 1351 pak Karel IV. udělil Hasištejn s přilehlými statky bratrům Bedřichu a Bernardovi za Šumburku jako manství. Bedřich zemřel okolo roku 1364 a král zastavil Hasištejn Heřmanu a Bernardu ze Šumburku. Podle listiny z roku 1367 patřila tehdy k hradnímu panství polovina městečka Přísečnice a vsi Sobětice, Kýšovice, Vysoká Jedle, Krbice, Kralupy u Chomutova, Vinaře, Blov, Miřetice a léno v Ahníkově.

Po Bernardovi dostal r. 1394 hasištejský statek syn Bedřich, který jej však již roku 1412 přenechal svému švagrovi Jindřichu mladšímu Reussovi z Plavna. Ten se však dostával do sporů s králem Václavem IV. a dokonce se spojil s loupeživými rytíři v čele s obávanými Borši z Rýzmburku, s nimiž se zúčastnil loupeží a přepadávání královských hradů a statků. Václav IV. se proto rozhodl hrad dobýt.

Po dvouměsíčním obléhání se podařilo veliteli královského vojska Mikuláši z Lobkovic v dubnu 1418 hrad dobýt. Za to mu král Hasištejn se statkem zastavil aby jej Mikuláš pak v roce 1421 získal jako korunní léno dědičně. Když v roce 1435 Mikuláš zemřel dostali synové Jan Popel Hlubokou a Mikuláš II. Hasištejn. Větev hasištejnských Lobkoviců ho pak držela až do roku 1594, kdy Jiřímu Popelovi z Lobkovic císař Rudolf II. zkonfiskoval veškerý majetek.

Sedm osmin hradu pak císař prodal r. 1606 Linhartu staršímu ze Štampachu. Linhartův syn Jan Richard pak v roce 1609 přikoupil poslední osminu od Kryštofa z Lobkovic a stal se tak spolu se svými bratry majitelem celého panství i s hradem.

Linhartu mladšímu ze Štampachu pak za účast na stavovském povstání byl konfiskován veškerý majetek a v roce 1623 koupil hasištejnský statek smečenský Jaroslav Bořita z Martinic. V té době k hasištejnskému statku patřil pustý hrad Hasištejn, městečko Místo a vsi Blahuňov, Vysoká Jedle, Nová Víska, Drahonice, Krbice, městečko Březno a vsi Brančíky, Brany s poplužním dvorem, Černovice, Vysoká, Lideň, Nebovazy, Tušimice, Přezetice, část Čermníků a příslušenství.

Hrad Hasištejn, za Lobkoviců ještě udržovaný, ale Štampachy již neobývaný, za Martiniců dále chátral a pustl.

K jeho další zkáze přispěli za třicetileté války i Švédové a tak v roce 1678 sloužily již jen hradní sklepy k uskladnění piva z prunéřovského pivovaru.

Pak střídal opuštěný a zkáze propadající hrad své vlastníky až poslední soukromý vlastník velkostatku Prunéřov-Ahníkov dal v letech 1891-92 Hasištejn restaurovat a postavit tam hostinec.

Hrad Hasištejn - fotografie autora pořízené v roce 1999

Jan Václav Kemr z Krbic


Stránka aktualizována: 6. dubna 2005